Nové
Utěk z Malé pevnosti Terrezín

Utěk z Malé pevnosti Terezín

Typ: Nový produkt

Tři spoutaní za to, že bojovali za svobodu svého národa. Ocitli se v jednom z nejproslulejších nacistických vězení na našem území, v Malé pevnosti Terezín. Jedinou možností k záchraně byl útěk. Všechny dosavadní pokusy vězňů o útěk byly neúspěšné. Přesto se tito muži k zoufalému činu odhodlali. Jejich útěk byl v historii Malé pevnosti jediným, který se podařil. 

290,00 Kč s DPH

Více informací

Byli tři. Tři spoutaní za to, že bojovali za svobodu svého národa, ochotní obětovat to nejcennější, co měli, tj. vlastní život. Ocitli se v jednom z nejproslulejších nacistických vězení na našem území, v Malé pevnosti Terezín, vybudované již v letech 1780–1790 jako pevnost, střežící severní přístupy do vnitrozemí Čech. Za habsburské monarchie proslula pevnost jako věznice a trestnice pro vojenské a politické vězně. V červnu 1940 zde vznikla policejní věznice pražského gestapa a v listopadu 1941 bylo ve městě založeno židovské ghetto, určen ke konečnému řešení židovské otázky. Nebyl to sice klasický vyhlazovací koncentrační tábor, byl to „jen“ tábor sběrný a průchozí. Přesto si podmínkami s vyhlazovacími tábory v ničem nezadal. Historické prameny uvádějí, že zde zahynulo 35 000 mužů, žen a dětí. Dalších 83 000 vězňů po deportaci z Terezína zahynulo ve vyhlazovacích táborech, v pracovních táborech a za pochodů smrti v závěru války. Kromě židů zde čekali na smrt také političtí vězni, mezi kterými byl Josef Mattas, Miloš Ešner a František Maršík, členové Druhé lehké tajné divize, napojené na ilegální ústředí NEMO v Praze. Jedinou možností k záchraně byl útěk. Všechny dosavadní pokusy vězňů o útěk byly neúspěšné. Běženci byli dopadeni a zpravidla krutě umučeni. Přesto se tito muži k zoufalému činu odhodlali. Ukázalo se, že jejich útěk byl v historii Malé pevnosti Terezín jediným, který se podařil. „Jak vše provedli a jaké byly jejich další osudy, o tom vypráví kniha Miloše Ešnera – Útěk z Malé pevnosti Terezín, doplněna poznámkami Antonína Ešnera, který knihu upravil a zpřístupnil čtenářům.“

Antonín Ešner (*12. 1. 1956, Kroměříž) toužil od jedenácti let stát se lesníkem. Aby měl lepší vyhlídky pro přijetí na střední lesnickou školu, absolvoval Lesnické odborné učiliště ve Chvalčově. V roce 1973 absolvoval také myslivecké zkoušky pro získání prvního loveckého lístku. Pokusy získat středoškolské vzdělání v lesnickém oboru však ztroskotaly, a proto se rozhodl pro studium prvotního zpracování dřeva na SPŠ dřevařské. Po maturitě odešel studovat do Prahy VŠ ekonomickou, obor ekonomika průmyslu. Od čtrnácti let píše. Začátky byly poznamenány prvními milostnými vzplanutími a současně láskou k rodnému kraji. V patnácti letech vyhrál první okresní soutěž ve tvorbě poezie. Tento úspěch jej podnítil věnovat se psaní i nadále. V místě rodiště se někdy vyjadřoval k věcem veřejným prostřednictvím článků s různou tématikou v okresním tisku a uveřejnil zde i několik fejetonů. Ze známých prací byly vydány tiskem „Pražské reminiscence“. Později se věnoval zejména psaní povídek z mysliveckého prostředí. Tak vznikly knihy povídek pod názvem Myslivecké povídky, Moji psi a ti druzí, Zákon lovu nebo Stříbrňák z Měsíčního údolí. V roce 2010 vyšla poprvé i jeho kniha „Útěk z Malé pevnosti Terezín,“ oceněna čestným uznáním Egona Ervína Kische za významné dílo literatury faktu, která byla napsána podle pamětí jeho otce na základě skutečných událostí.